Projekty marnosti: Umění klamu
2 % HDP: Kolektivní závazek
Po ruské anexi Krymu v roce 2014 se členské státy NATO zavázaly věnovat minimálně 2 % svého hrubého domácího produktu (HDP) na obranné výdaje do roku 2024. I když byl učiněn značný pokrok – 23 ze 32 členských zemí splnilo nebo překročilo cíl 2 % v roce 2024 [1]https://www.nato.int/nato_static_fl2014/assets/pdf/2024/6/pdf/240617-def-exp-2024-en.pdf – některé státy tento standard stále nedosahují. Přesto vzhledem k zesílené hrozbě, kterou představuje čím dál asertivnější Rusko, se standard 2 % HDP nyní jeví jako nedostatečný. NATO by mělo zvážit revizi tohoto cíle směrem vzhůru, aby mohlo adekvátně reagovat na zvýšená bezpečnostní rizika a zajistit, že členské státy budou společně odrazovat agresi a udržovat strategickou převahu v Evropě. Od roku 2022 se tato situace stala ještě naléhavější.
A vzhledem k dosavadnímu jednání Trumpovy administrativy přehodnocuje mnoho západních zemí svou závislost na amerických zbraňových systémech, zpravodajství a podpoře. Kdo chce letadla, která by mohla mít zabudovaný „kill-switch“ nebo u nichž není zajištěna údržba a dostupnost náhradních dílů?
Výdaje NATO na obranu a počet obyvatel (2024)
| Skupina | Výdaje (USD) | % NATO celkem | Počet obyvatel (v milionech) | Výdaje na obyvatele (USD) |
 USA | $968.0B | 63.0% | 334 | $2,898 |
 Země EU | $418.4B | 27.2% | 448 | $934 |
 Ostatní (Spojené království, Kanada, Turecko, Norsko) | $149.8B | 9.8% | 197.5 | $758 |
„VP: Plně sdílím váš odpor k evropskému parazitování. Je to OTRASTNÉ.“
Pete Hegseth, americký obranný ministr u viceprezidenta USA Mikea Vance.
Obranné výdaje zemí NATO (2014-2024), tisková zpráva [2]https://www.nato.int/nato_static_fl2014/assets/pdf/2024/6/pdf/240617-def-exp-2024-en.pdf :
Únik informací ze Signálu odhaluje hluboké opovržení USA vůči evropskému volnému nakládání s penězi
Nedávné uniklé komunikace od vrcholových představitelů Trumpovy administrativy, včetně viceprezidenta J.D. Vancea a ministra obrany Petea Hegsetha, nabízejí zásadní vhled do hloubky frustrace uvnitř amerických politických kruhů ohledně obranných výdajů Evropy. Únik odhalil upřímné rozhovory, které zdůraznily nespokojenost s tím, že Evropa nepřispívá dostatečně k kolektivním obranným snahám. Vanceovy komentáře byly obzvláště ostré, kdy konstatoval, že evropští spojenci de facto parazitují na amerických obranných úsilích, a označil evropskou závislost jako „OTRASTNOU“. Vance jasně vyjádřil svou neochotu: „Už mě jen štve, že musím znovu zachraňovat Evropu,“ čímž vystihl názor, který se široce sdílí v diskuzích o americké zahraniční politice. Hegseth s tím souhlasil a jednoznačně uvedl: „Plně sdílím váš odpor k evropskému parazitování.“
Diskuse rovněž zdůraznily nerovnováhu při zajišťování klíčových námořních obchodních cest. Vance poukázal na to, že zatímco pouze 3 % amerického obchodu prochází Suezským průplavem, přibližně 40 % evropského obchodu je na tuto cestu závislých. Přestože tento nesoulad existuje, USA často přebírají iniciativu při ochraně těchto tras, což vyvolává otázky, proč jsou americké zdroje převážně využívány na ochranu kanálů, které jsou pro evropské ekonomiky mnohem důležitější.
„Otázkou pro Evropu a Británii je odhodlání… Putin čichá, že žádné nemáme, a proto nás nebere vážně. Dokud se to nezmění, se na bojišti nic nezmění.“
Sir Ben Wallace, bývalý britský ministr obrany [3]https://www.telegraph.co.uk/politics/2025/03/23/starmer-ukraine-peacekeeping-plan-political-theatre/ .
„Hrozné vidět to černobíle. Ale vůbec to nepřekvapilo,“ zareagoval vysoce postavený evropský diplomat na jasně vyjádřené, upřímné opovržení vůči evropským spojencům , které nedávno vyjádřili nejvyšší američtí politici na platformě Signal. Naproti tomu evropští lídři a tvůrci politik, jak řekl jeden úředník EU evropské redaktorce Katyi Adler z BBC, cítili „znudění do morku kostí“.
Ale zda se EU skutečně probudí k novým realitám na místě? Podle Signal chatu náklady na úder vyčíslí americké ministerstvo obrany a ministerstvo zahraničí, zatíží jimi Evropany a přidají je na seznam důvodů, proč musí Evropané investovat do vlastní obrany.
Zajímavé je, že Evropská unie v ostrém odrazu měnícího se bezpečnostního prostředí vyzvala svých 450 milionů obyvatel, aby si vytvořili zásoby potravin, vody, léků a dalších základních potřeb na minimálně 72 hodin. Tento krok přichází ve chvíli, kdy se Unie potýká s novou érou nejistoty, poznamenanou válkou, kybernetickými útoky a geopolitickou nestabilitou. Komisařka EU pro krizové řízení Hadja Lahbib varovala, že „dnešní hrozby, kterým Evropa čelí, jsou složitější než kdy dříve“, a uznala, že občané se již nemohou spoléhat pouze na reakce vlád po vypuknutí krize [4]https://fortune.com/2025/03/26/eu-citizens-stockpile-food-water-essentials-72-hours-hadja-lahbib/.
Pete Hegseth: “VP: Naprosto sdílím tvou averzi vůči evropskému přiživování. Je to UBOHÉ.” (08:49)
“Ale Mike má pravdu – jsme jediní na světě (na naší straně účtu), kdo to může udělat. Nikdo jiný se tomu ani nepřibližuje. Otázkou je načasování. Mám pocit, že teď je stejně vhodný čas jako kdykoli jindy, vzhledem k pokynu prezidenta znovu otevřít námořní trasy. Myslím, že bychom měli jednat; ale prezident si ponechává ještě 24 hodin na rozhodnutí.” (08:49)
S M: “Jak jsem to pochopil, prezident byl jasný: zelená, ale brzy musíme dát Egyptu a Evropě jasně najevo, co od nich očekáváme výměnou. Musíme také vymyslet, jak takový požadavek vymáhat. Například – pokud Evropa nezaplatí, co pak? Pokud USA úspěšně obnoví svobodu plavby za vysokou cenu, musí z toho být získán i nějaký ekonomický přínos.” (09:35)
Pete Hegseth: “Souhlasím.” 09:46
Evropská mylná mírová dividenda
Od konce studené války si Evropa užívala dlouhodobou „mírovou dividendu“, která výrazně snížila vojenské výdaje. Místo toho, aby tyto úspory strategicky reinvestovala do modernizace obrany nebo zvýšení připravenosti, mnohé evropské země prostředky přesměrovaly na marnostné projekty, mezi nejviditelnější patří ambiciózní iniciativy vysokorychlostní železnice (HSR). Tyto projekty mají nevyhnutelně nízké poměry nákladů a přínosů (BCR), což ukazuje zanedbatelné až záporné výnosy vzhledem k obrovským investicím. Na rozdíl od nezbytné silniční infrastruktury, která podporuje ekonomický růst a produktivitu, investice do HSR často představují extravagantní veřejné výdaje s minimálním měřitelným ekonomickým či strategickým přínosem. Takové marnostné projekty jsou v podstatě politickou pornografií – vizuálně působivé, ale nakonec prázdné a bez skutečného přínosu pro veřejnost.
Stručně řečeno, druhé prezidentství Donalda Trumpa odhalilo křehkost evropské závislosti na Spojených státech pro bezpečnost, čímž se vážně otřásají základy garance článku 5 NATO. Když Trump otevřeně zpochybňuje americkou roli zajišťovatele západní obrany – a jeho administrace vyjadřuje otevřené opovržení vůči evropskému „parazitování“ – strategické základy poválečné transatlantické jednoty se rozpadají. Bývalý britský ministr obrany Ben Wallace varoval, že článek 5 je „na umělých životech,“ a evropští lídři nyní čelí tvrdé možnosti, že USA nemusí přijít na pomoc spojenci z NATO. Trumpova dlouhodobá kritika, sahající až do 80. let, obviňuje spojence, že využívají americkou vojenskou sílu, aniž by platili svou spravedlivou část – obvinění, které se jen zesílilo. Jak ukazují data, která představujeme, je tato kritika oprávněná. S ohledem na to, že americký závazek již není zaručen, musí se EU nyní vyrovnat se svou křehkou závislostí a naléhavě budovat průmyslové a vojenské prostředky k vlastní obraně – dříve, než se tento vakuum promění v bojiště.
Případová studie: Projekt české vysokorychlostní železnice (VRT)
Navrhovaný projekt vysokorychlostní železnice (VRT) v České republice je příkladem úskalí špatně rozdělených mírových dividend. V řadě článků na tomto webu jsme ukázali, že projekt je založen na nafouknutých projekcích poptávky cestujících a sporných ekonomických odůvodněních. Systémy vysokorychlostní železnice vyžadují obrovské objemy cestujících z hustě obydlených oblastí, aby byly životaschopné. Nicméně relativně nízká a statická hustota obyvatel České republiky znamená, že projekt není ekonomicky životaschopný – do té míry, že by byl katastrofální pro ekonomiku země. Analýzy ukazují, že projekt VRT trpí optimismem, přehnanými tvrzeními a běžnými problémy ve fázi plánování megaprojektů, což vede k podcenění nákladů, nadhodnocení přínosů a ignorování možných vedlejších škod. Vzhledem k těmto faktorům se projekt VRT nikdy nemůže stát ziskovým a odvede nezbytné prostředky od kritických sektorů, jako jsou zdravotnictví, školství a obrana. Půjčíme si peníze a dostaneme se do dluhů, protože každá jednotlivá cesta bude muset být značně dotována, nemluvě o kapitálových nákladech na výstavbu, které se ztrácí.
Pro projekt takového rozsahu musí existovat převažující veřejně prospěšný zájem, který ospravedlňuje jeho realizaci. Žádný takový zájem zde však neexistuje – předpokládané údaje, používané k ospravedlnění projektu, jsou zjevně nepravdivé, což dále podkopává jeho legitimitu a nezbytnost. Studie proveditelnosti byly uspěchaně schváleny ještě před tím, než byly dokončeny studie cestujících, které si Ministerstvo dopravy objednalo. Proč? Studie pro cestující, které provedla brněnská univerzita, neříkají to, co chtěla společnost Sprava Železnice (SZ). A kritéria použitá k jejich schválení neodolávají objektivnímu posouzení. Přitom se zdá, že žádný český politik ani nehledí, ani nechce hledět – všichni zavírají oči před nejdražším infrastrukturním projektem, jaký země kdy podnikla. Již jsme hluboko v oblasti „utopených nákladů“ a nyní se dostáváme do bodu, kdy vláda vyhlašuje výběrová řízení.
Hovoří se o využití partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP) k financování a výstavbě částí vysokorychlostní trati VRT. Takové uspořádání by však nevyhnutelně vyžadovalo výrazné státní záruky, aby měli investoři jistotu návratnosti svých nákladů — čímž by daňoví poplatníci byli vystaveni stejnému finančnímu riziku. Ve své podstatě tedy zůstává zátěž veřejná, i když realizace může působit jako soukromá.
Existuje americký výraz pro popis projektu VRT a ten zní „Fubar“ (zkratka pro „f*cked up beyond all recognition“).
Evropské iniciativy pro posílení obrany
V reakci na vnější hrozby a rostoucí vnitřní kritiku začaly evropské státy podnikat kroky k posílení svých obranných schopností. Německo nedávno schválilo výdajový balíček v hodnotě 1 bilionu eur, jehož cílem je posílit jak civilní, tak obranné investice, což představuje zásadní posun v politice směrem ke zvýšené vojenské připravenosti. Avšak širší a trvalý evropský závazek je klíčový k řešení dlouhodobého podfinancování obrany. V odvážném kroku k posílení obranné autonomie Evropy navrhla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen schéma půjček ve výši 150 miliard eur, které má podpořit zvýšení vojenských výdajů. Tuto iniciativu podporují severní a východní členské státy EU, které tvrdí, že naléhavé investice jsou nezbytné k odvrácení vnějších hrozeb, snížení závislosti na podpoře USA a k zabránění politických průtahů při vyjednávání společného dluhu EU. Nicméně jižní evropské země – zejména Francie, Itálie a Španělsko – tento přístup založený na půjčkách odmítají a poukazují na obavy ze svých již tak vysokých dluhových zatížení. Namísto toho prosazují granty financované společným dluhem EU, s argumentem, že půjčky pouze prohloubí fiskální tíseň. Tato rozpornost odhaluje hluboké rozkoly v ochotě EU převzít kolektivní obranné odpovědnosti v době, kdy je nejvíce potřeba jednoty a důvěryhodnosti [5]https://www.politico.eu/article/southern-europe-ursula-von-der-leyen-defense-plan-debt-france-italy-spain/. Ale ať už bude výsledek jakýkoli, je jasné, že éra nadměrných výdajů na marnostné projekty je u konce.
Cesta vpřed: Přeorientování priorit a závazků
Hlavní povinností každé vlády je obrana jejích občanů. Pro evropské členy NATO musí tato povinnost zahrnovat dodržování obranných závazků, které jsou nezbytné pro kolektivní bezpečnost. Ty země EU na východě, jako je ta naše, které hluboce trpěly pod komunistickým režimem a ruským vlivem, by měly být obzvláště vědomy nebezpečí vyplývajícího z opomíjení svých obranných povinností. Splnění a překročení cíle 2 % HDP není pouze finanční požadavek – je to minimální strategická nutnost pro zajištění stability, bezpečnosti a důvěryhodnosti Evropy v rámci NATO. Jak se globální dynamika mění a objevují se nové hrozby, musí Evropa naléhavě přeorientovat své výdaje z projektů s nízkým výnosem směrem k hmatatelným obranným investicím. Takový krok nejen posílí transatlantickou alianci NATO, ale také sníží pochopitelné rozhořčení spojenců, jako jsou Spojené státy. Dějiny nebudou příznivě hodnotit politiky, kteří se vyhýbají svým základním obranným povinnostem v době měnící se geopolitické situace. Takové činy hrozí, že budou zapamatovány nejen jako chybné, ale i jako zrádné, čímž ohrožují jak národní, tak kolektivní bezpečnost.
References
Zdroj: https://vrt.wtf/2025/03/28/projekty-marnosti-umeni-klamu/